Pokud ve Vás Švýcarsko vyvolává asociace jako krásná příroda, hory, jezera, krávy pasoucí se na nádherně upravených pastvinách, čokoláda, sýry atd., jste na tom zhruba stejně jako já minulý týden. Po letošním ME budu mít Švýcarsko spjato také s nepřetržitými proudy vody valícími se z oblohy a se záplavou bahna, které se dostane všude, velice špatně se po něm  chodí, natož na něm bydlí. Kombinace prvního a druhého pak znamená nadměrnou spotřebu oblečení, s kterou se při odjezdu nepočítalo, takže na místě bylo třeba řešit dilema, zda si namočit a zablátit i poslední kalhoty, původně rezervované jako pyžamo, nebo chodit bez kalhot. Zato s obuví nebylo třeba řešit nic, protože holiny jsme stěží sundali na noc do spacáku (nevím, zda někteří v nich ze setrvačnosti také nespali J  Na obhajobu švýcarského klimatu třeba říci, že se počasí obden milosrdně střídalo, takže nepřetržitě pršelo „jen" ve čtvrtek a v sobotu, a tak některé věci stihly během slunečného pátku a neděle oschnout a opadat z nejhoršího nánosu špíny. Díkybohu, protože v opačném případě by na seznam sebevražd přibylo s velikou pravděpodobností pár jmen z řad chrtařů, mým počínaje.

Skutečně jsem na tomto mistrovství měla pocit, že na takto adrenalinovou zábavu mé nervy nestačí. Posuďte sami: Pršet resp. "lít" tak, že nestíhaly stěrače, začalo ihned po přejezdu švýcarských hranic ve středu večer a utěšování se tím, že do cíle je ještě 360 km se ukázalo jako liché. Pršet nepřestalo. Za této situace nás mírně vyděsilo pole, na které nás mínil traktorista vládnoucí campingplacu dotáhnout. Tento mladý muž byl také jedním z mála pořadatelů, kteří vládli angličtinou, takže si vyslechl pár kousavých připomínek, ale nedal se zlomit a už naše vozidla táhl na vymezené pozice a já jsem zvažovala, zda mám srdceryvně plakat nebo se zoufale smát. Počasí se pak na chvíli smilovalo a přestalo pršet, takže jsme s rozporuplnými pocity postavili sídliště. A pak jsme trávili den vylíváním vody hromadící se v záhybech stanu, vytíráním podlahové plachty a kutáním odvodňovacích kanálů (a vězte, že v zabahněném poli a kolíkem od stanu se kanály staví velice obtížně a na tuto činnost spotřebujete minimálně jedny ze zásoby Vašich kalhot a nacákáte si bahno do holinek). K večeru se však situace stávala kritickou a hladina vody s bahnem okolo stanu a pod ním nebezpečně stoupala. Tehdy jsme se rozhodli obejít traktoristu a obrátit se na vyšší šarže. Vyšší šarže v podobě šéfa dráhy vypadala, že již je podobnými historkami velice unavena, ale poté co jsem (bůh mi odpusť) patřičně v posuncích nadhodnotila výšku vody v našem stanu, unaveně kývnul a povolil najít si jakékoliv jiné místo na kempink. Toto jakékoliv jiné místo jsme již měli vyhlídnuté předem a oproti poli působilo v ten večer něco jako hotel Ritz. Pak už jen zbývalo několikrát ujistit šéfa polního kempinku, že „to máme dovolené" a že nás tedy „musí urychleně odtáhnout, kam mu řekneme". S brbláním nás odtáhl, my přenesli to, co se nevešlo do auta a libovali jsme si, jak jsme na situaci vyzráli. Déšť nijak neustával, naopak. Z pocitu, že jsme z nejhoršího venku, nás vytrhl předstan, jehož impregnaci se zřejmě nelíbilo přenášení v mokrém stavu a do kterého začalo nekompromisně kapat...

V pátek nás z trudomyslnosti vytrhlo krásné počasí, výlet k jezeru, nákup a sprcha. A pořadatelé také seznali, že situaci obyvatel pole, kteří se dosud nevzbouřili, je třeba řešit. Takže byli všichni přesunuti na louku vzdálenou cca 1km od dráhy. Aby pak v sobotu úderem šesté ráno začalo opět nepřetržitě a hustě na dalších 14 hodin pršet. A přestože pak v neděli opět pařilo slunce, holinky a bahno zůstaly našimi věrnými kamarády až do pondělního odjezdu, který se vinou dlouhého pořadníku na traktor posunul na 11 hodinu. Po  vyproštění jsme vyrazili směr ČR a za chrastění bahna opadávajícího z auta jsme se konečně přezuli z holin. Doma jsme pak shledali, že cestu do Čech s námi podstoupilo i velké množství švýcarských žížal, cestu ale zjevně snášely nepoměrně hůře než my, neboť nejevily dnes při odbahňování na zahradě známky života L

A jak nám to za těchto podmínek běhalo?

V sobotu skvěle, v neděli neméně. V sobotním friendshipu whippetů v záplavách vody dokázal zaběhnout vynikající výsledek mladý GILARDINO Ticking Timebomb. V prvním kole, kdy byly podmínky ještě jakžtakž standartní, dokázal porazit jednoho z hlavních favoritů francouzského Ukatchewan River a zaběhl 3. nejrychlejší čas. Spolu s dalším favoritem z Francie Valem byli jediní 2 psi, kteří neznali dráhu a byli ve finálové šestce. Ihned po prvním běhu druhého kola bylo jasné, že pořadatelé ho mohli dráhu a psy ušetřit, protože šance na zlepšení na dráze, kde od psů při každém skoku cákaly proudy vody, byla z říše sci-fi. Po prohlídce dráhy před finále bylo rozhodnuto, že malá plemena poběží 280m, protože první zatáčka maratónem běhů whippetů dosti utrpěla. Šance špatného startéra Gilardina se tak velice zmenšily. Startoval velice podprůměrně, ale hned se na rovině dotáhl a první zatáčku vyběhl výborně, takže do 3. už vbíhal na druhé pozici za výrazně vedoucím Valem. Velice rychle jeho náskok stahoval, ale v cíli za ním zaostal o 6 setin. Co by bylo, kdyby se běželo standartních 360m, se již můžeme jen dohadovat.

V mistrovských dostizích nás pak v sobotu reprezentoval nestárnoucí italský chrtík CHICK KING of Ivar, který se probojoval se 6 do finále a tam si "doplaval" pro skvělé 4.místo. Barzoj ALEXANDR od Podhorního vrchu postupoval po zrušení druhého kola pro velká plemena s 2.nejrychlejším časem a ve finále vybojoval 3.místo. V kategorii faraónů stačilo, aby někdo v pořádku doběhl a českou hymnu jsme měli jistou. Na startu totiž bylo 6 Čechů. Po pokaženém prvním běhu - 1 nedoběh a 1 diskvalifikace, do finále nastupovali 4 a „Kde domov můj" zaznělo nad uplakaným Versoix pro ESME Putimská brána. Sobotní speaker nás měl stále za Tschechoslowakei a slovenští přátelé se tak trochu přiživovali na českých úspěších J V té chvíli jsme ještě netušili, jak rádi bychom se zase my přiživili na úspěchu našich sousedů v neděli....

V neděli se začínalo běhat až v 10 hodin, aby dráha měla čas po sobotní apokalypse alespoň trochu vyschnout. Celý den svítilo slunce, po prvním kole se dráha zválcovala a druhé kolo pak bylo pro postup časově rozhodující. Opět se projevilo, jak rozdílné výsledky přináší ME a MS v Holandsku či Belgii a na pro zbytek Evropy standartnějších drahách. Holanďani a Belgičani toho proto tentokrát moc nedokázali. Ve whippetech psech ukázali bratři Old Road´s Cheyenne a CEASAR, že pokud armáda mladíků předokládala, že už jim už konečně začnou uvolňovat finálová místa, tak se přepočítala. Cheyenne postupoval s nejrychlejším časem dne a Ceasar zachraňoval českou výpravu s 5. nejrychlejším časem. S dvojkou postupoval do finále francouzský favorit Oochigea´s Epsylon, s trojkou další Francouz  Arapaho River du Tepée d´Amour, jehož majitel krátce před mistrovstvím tragicky zemřel. Čtyřka patřila již tradičnímu účastníkovi velkých finále Dévaj Pegazusovi a šestka černému koni, taktéž z Maďarska, Dévaj Thunderovi. Bez finále se musel obejít mistr světa Catkyll Angelo. Ve finále se jako švýcarská specialita čísla startovacích boxů volila v pořadí dle startovních deček finalistů, takže bylo možné i trochu taktizovat. Majitel Pegazuse překvapivě zvolil box č. 6, takže na klasicky vnějšího Ceasara zbyla 5. Z ní vyrazil do vedení, ale poté, co do protilehlé roviny nabíhal klasicky hodně zeširoka, jej vnitřkem podběhl Pegazus, získal si dostatečný náskok a ten uhájil až do cíle. Před Ceasara se pak ještě ve finiši dostal Epsylon. Další naši skončili cca od 18. místa dále, často vinou velice vyrovnaných a kontaktních běhů, které nedávají moc šancí na dobrý čas.

Ve fenách absentovala vinou hárání jedna z favoritek a obhájkyně titulu Angunn du Pack de la Jet. Více než důstojně jí však zastoupila další Francouzka drobná Arlane du Pack de la Jet, která postupovala s nejrychlejším časem a pozici obhájila i ve finále a s náskokem si doběhla pro titul mistryně Evropy. "Jen" druhé místo zbylo pro německou favoritku Catkyll´s Amidalu. Fantasticky zaběhla v druhém kole slovenská Betty Black Arrows a stačilo to na šestku ve finále. Slovenská výprava vystoupila ze svého stínu a zaznamenala historický úspěch. Ukázala západní Evropě, že se přidává k dalším východoevropským zemím, se kterými je třeba již počítat jako s účastníky s reálnými finálovými ambicemi. Finálová účast Betty mezi fenami a 8. místo Probaxon Ashtona mezi psy hovoři jasnou řečí.

V neděli nás kromě whippetů reprezentovali i greyové, ve psech bohužel nijak úspěšně. Po diskvalifikaci Erbiho Coco, musel být z dostihu stažen i Zorneagle´s Karel, který by jinak postupoval do finále se 4. nejrychlejším časem. Druppy Coco bohužel nebyl zdravotně v pořádku a taktéž byl po prvním kole z dostihu stažen. Zachraňovala nás tedy mladá fenka ELITE Coco, která vybojovala v posledním finálovém běhu (mimochodem již v pozdních večerních hodinách, kdy světelné podmínky již nebyly z nejlepších) vynikající druhé místo.

Ještě ke kvalitě dráhy: klobouk dolů před pořadateli, protože i přes tak výraznou nepřízeň počasí dráha nijak zvlášť neutrpěla a dá se říci, že v neděli na druhé kolo již byla opět na standartní úrovni. Hustý trávník bránil výraznějšímu rozbahnění a ani maratón sobotních běhů rozmáčené dráze příliš neuškodil. Nabízí se porovnání s holandskou Jubbegou před 2 lety a je třeba říci, že Švýcarsko bylo z tohoto pohledu o několik tříd blíže standardu.

Pokud by Vás výše popsaná adrenalinová záležitost lákala, pak další podobná možnost tu je až za rok v holandském Rijssenu. Ale je pravdou, že bahno a traktory jsme zažili i při méně honosných dostizích, takže stačí pilně a pravidelně jezdit a věřím, že se dočkáte J.